Slovníček

Vydědění

Vydědění znamená, že zůstavitel vyloučí nepominutelného dědice (své děti, popř. jejich potomky) z dědictví buď zcela, nebo z části, přičemž tak může učinit pouze ze zákonných důvodů, které následně budou zkoumány v řízení o pozůstalosti (k datu pořízení pro případ smrti). Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
vede trvale nezřízený život.

Dojde-li k neplatnému vydědění (pro absenci zákonného důvodu), neopominutelný dědic se automaticky nestane dědicem (se všemi právy a povinnostmi). I v takovém případě se totiž respektuje vůle zůstavitele, aby byli syn, dcera či vnouče z dědictví vynecháni (tzv. negativní závěť). Těmto pak případně náleží jen právo na povinný díl.

Neopominutelný dědic	Velikost povinného dílu
Nezletilý (mladší 18ti let)	¾ jeho zákonného dědického podílu
Zletilý (starší 18ti let)	¾ jeho zákonného dědického podílu

Vykonavatelem závěti

Vykonavatelem závěti se může stát osoba, kterou zůstavitel ve své závěti určí a uloží jí povinnosti tak, aby zajistila řádné splnění jeho poslední vůle. Povinností každého vykonavatele závěti je jednat s péčí řádného hospodáře, což znamená, že se musí starat o majetek zůstavitele stejně pečlivě, jako by se staral o svůj vlastní majetek. Zůstavitel má možnost ve své závěti stanovit i to, zda (popř. jak) bude vykonavatel závěti odměňován.

Správce pozůstalosti

Správce pozůstalosti je ten, kdo byl zůstavitelem pověřen, aby se po jeho smrti staral o jím zanechaný majetek nebo jeho část. Správce pozůstalosti (na rozdíl od vykonavatele závěti) musí být určen formou veřejné listiny, tedy notářským zápisem.

Závěť

Závěť je dokument, kterým člověk (zůstavitel) vyjadřuje svou vůli, jak má být po jeho smrti naloženo s jeho majetkem. Je to osobní a jednostranný akt, který nelze provést společně s jinou osobou. Manželé tedy nemohou sepsat společnou závěť. K závěti se přihlíží až po smrti zůstavitele. Zůstavitel může kdykoliv během svého života závěť zrušit (pořízením nové, nebo jejím odvoláním).

Druhy závětí:

Aby byla závěť platná:	Holografní	Alografní
Celý text musí být sepsán vlastní rukou.	ANO	NE
Musí být vlastnoručně podepsána.	ANO	ANO
Při sepsání musí být současně přítomni dva svědci, před kterými zůstavitel prohlásí, že dokument obsahuje jeho poslední vůli.	NE	ANO

Dědická smlouva

Dědická smlouva je právní jednání, které uzavírá zůstavitel (na straně jedné) s dědicem nebo třetí osobou (na straně druhé). Na rozdíl od závěti, která je jednostranným aktem, je dědická smlouva dvoustranná či vícestranná. Dědická smlouva může být uzavřena jen ve formě notářského zápisu.

Odkaz

Odkaz je nástroj, jehož prostřednictvím zůstavitel může odkázat konkrétní majetek určité osobě, aniž by se tato osoba stala dědicem. Musí však jít o osobu způsobilou dědit. Odkaz zatěžuje dědice. To znamená, že jsou to dědicové, kdo musí zajistit, aby zůstavitelem v závěti určená osoba (odkazovník) dostala odkazovaný majetek (věc hmotnou či nehmotnou). Odkazovník má tedy vůči dědicům „pouze“ pohledávku.

Příkaz

Příkaz je nařízení zůstavitele, které ukládá dědici (případně odkazovníkovi nebo pododkazovníkovi) určité povinnosti spojené s dědictvím. Dědici může být přikázáno nakládat se zděděným majetkem určitým způsobem (podle pokynů zůstavitele) nebo aby něco aktivně vykonal či se naopak konkrétního jednání zdržel, popř. něco strpěl. Nesplnění příkazu může mít za následek ztrátu práva na dědictví. Konkrétní sankci buď stanoví přímo zůstavitel nebo platí sankce zákonná (zmaření zůstaveného práva).

Příkaz je třeba odlišovat od zůstavitelova přání (v závislosti na volbě slov):

Příkaz	Přání
Pokud zůstavitel použije slova jako „přikazuji“ nebo „nařizuji“, jedná se o povinnost, kterou musí dědic splnit. Příkaz je závazný a jeho nesplnění je sankcionováno.	Pokud zůstavitel vyjádří svou vůli jako přání, jeho splnění závisí na ochotě dědiců. Přání není právně závazné a dědicové jej nemusí splnit, pokud nechtějí.

Neopominutelný dědic

V pozici neopominutelného dědice jsou všechny děti zůstavitele. Pokud děti nedědí (např. dítě zůstavitele zemře před zůstavitelem), stávají se nepominutelnými dědici jejich potomci. Je-li neopominutelný dědic v zůstavitelově pořízení pro případ smrti (např. závěť, dědická smlouva) opomenut, má právo na povinný díl z pozůstalosti (peněžitou pohledávku vůči neopominutým dědicům).

Neopominutelný dědic	Velikost povinného dílu
Nezletilý (mladší 18ti let)	¾ jeho zákonného dědického podílu
Zletilý (starší 18ti let)	¼ jeho zákonného dědického podílu

Svěřenské nástupnictví

Svěřenské nástupnictví umožňuje zůstaviteli (prostřednictvím závěti nebo dědické smlouvy) povolat dva dědice - předního dědice a následného dědice (svěřenského nástupce). Ačkoliv přední dědic nabývá dědictví jako první v pořadí, svědčí mu k zůstavitelově majetku pouze požívací právo (volné nakládání s majetkem by muselo být zůstavitelem výslovně povoleno), resp. jeho úkolem je pečovat (s péčí řádného hospodáře) o pozůstalost tak, aby byla zachována pro svěřenského nástupce. Svěřenský nástupce pak nabývá dědictví až po smrti předního dědice nebo při splnění jiné podmínky či doložení času. Může být určeno i více svěřenských nástupců. Jako svěřenští nástupci mohou být určeni dokonce i ti, kteří v době smrti zůstavitele ještě nežijí.

Zřeknutí se dědictví (za života zůstavitele)

Zřeknout dědictví (zcela či částečně – ve vztahu ke konkrétní věci) se lze smlouvou ve formě veřejné listiny - notářského zápisu. Jejími smluvními stranami jsou zůstavitel a pravděpodobný (budoucí) dědic. Pokud si smluvní strany ve smlouvě nedohodnou jinak, nepominutelný dědic (dítě zůstavitele, popř. jeho potomek) se tímto způsobem zříká svého dědického práva, včetně práva na povinný díl, tzn. dědické právo mu smrtí zůstavitele vůbec nevznikne a nebude tak ani účastníkem pozůstalostního řízení (při výpočtu povinného dílu ostatních potomků se však k jeho osobě bude přihlížet). Nepominutelný dědic se může vzdát i jen svého práva na povinný díl. V takovém případě by na něj bylo nadále nahlíženo jako na dědice ze zákona či pořízení pro případ smrti (dědické smlouvy nebo závěti).

Odmítnutí dědictví (po smrti zůstavitele)

Na dědice, který dědictví odmítne, se hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl. Odmítnutí dědictví není možné odvolat. Dědic se tak jednou provždy zbavuje možnosti nabýt dědictví. Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu (notáři jako soudnímu komisaři), a to buď ústní (do protokolu) nebo písemné, vše v zákonem stanovených lhůtách. V případě nezletilého dědice či dědice omezeného ve svéprávnosti schvaluje odmítnutí dědictví opatrovnický soud.

Vzdání se dědictví (po smrti zůstavitele)

Dědic se může vzdát dědictví až po smrti zůstavitele, a to v průběhu řízení o pozůstalosti, poté co dědictví přijme (tj. byl poučen o dědickém právu a dědictví neodmítl nebo mu k tomu marně uplynula lhůta). Vzdát se dědictví lze pouze ve prospěch jiného dědice nebo více dědiců (nikoliv ve prospěch osoby mimo okruh dědiců), kteří s tím souhlasí. Pokud tedy existuje dědic jediný, dědictví se vzdát nemůže.

Zákonná dědická posloupnost

Zákonná dědická posloupnost nastupuje až tehdy, pokud zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti (dědickou smlouvu či závěť) nebo když jím pořídil jen o části pozůstalosti. Pro zákonnou dědickou posloupnost je rozhodný stupeň příbuzenství se zůstavitelem. Příbuzenství mezi zůstavitelem je buď pokrevní nebo může vzniknout na základě osvojení. Současně (ze zákona) mohou dědit jen osoby zařazené do téže dědické třídy. Dědických tříd je celkem šest.

Dědické třídy:

I. dědická třída	V I. dědické třídě dědí děti zůstavitele a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti, totéž platí i o vzdálenějších potomcích zůstavitele. Manžel může dědit v I. dědické třídě jen v případě, že dědí také některé z dětí zůstavitele. Pokud by žádné z dětí zůstavitele nedědilo (zůstavitel děti neměl, děti byly vyděděny, popř. dědictví odmítly), pozůstalý manžel by dědil až v rámci II. dědické třídy.
II. dědická třída	Pokud nedědí zůstavitelovi děti, dědí ve druhé dědické třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu o ni pečovali, popř. byli na zůstavitele odkázáni výživou. Dědici ve II. dědické třídě dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně ½ pozůstalosti. Má-li osobě žijící ve společné domácnosti vzniknout dědické právo, je zapotřebí, aby vedle faktického bydlení se zůstavitelem, tato osoba nějakým způsobem i přispívala na chod společné domácnosti. Důležitá je délka spolužití – to musí trvat nepřetržitě alespoň jeden rok.
III. dědická třída	Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve III. třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci, a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu o ni pečovali, popř. byli na zůstavitele odkázáni výživou. Nedědí-li některý ze sourozenců, nabývají jeho podíl stejným dílem jeho děti. Sourozencem (bratrem nebo sestrou) se přitom rozumí osoba, která má se zůstavitelem společného alespoň jednoho z rodičů.
IV. dědická třída	Nedědí-li žádný dědic ve III. třídě, dědí ve IV. třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele (děda, babička).
V. dědická třída	Pokud nedědí žádný z dědiců ve IV. třídě, v V. třídě dědí prarodiče rodičů zůstavitele (praděda, prababička).
VI. dědická třída	Pokud nedědí žádný z dědiců v páté V. třídě, dědí v VI. třídě děti dětí sourozenců zůstavitele (tj. jeho prasynovci a praneteře) a děti prarodičů zůstavitele (tj. jeho strýcové a tety), každý stejným dílem.

Řízení o pozůstalosti (dědické řízení)

Úkony v řízení o pozůstalosti provádí notář (jako soudní komisař) pověřený příslušným soudem. Konkrétního notáře si nemohou dědicové zvolit.

Kontaktujte nás